Jak jsem se učil vařit

Důvodem proč vařit je nespokojit se s chlebem a máslem.

Ukáži Vám, jak jsem změnil svůj pohled na vaření. Nikdo mě to neučil. Začalo to tím, že jsem jako malý ochutnával koření a byl jsem fascinován všemi těmi vůněmi a chutěmi. Hmm… někdy to bylo pěkně hnusné. Celé to naštěstí přerostlo v chuť vařit a poznávat souvislosti a tajemství kuchyně, což mě zachraňuje dodnes.

[Read more…]

Kuchař a ti druzí.

Každý člověk umí vařit, často mu však schází vědomosti a zkušenosti aby z něj byl kuchař.


Kdo umí zalít čaj horkou vodou, je kuchař. Alespoň takto to chápe naše legislativa, jak jsem se dozvěděl na svém rekvalifikačním kurzu. Párek v rohlíku a čaj či kávu tak může „uvařit“ v restauraci pouze vyučený kuchař. Nevztahuje se to prý na stánky s prodejem „baleného“ čaje, který si vybalíte a vymácháte sami. O párku v rohlíku si to můžeme jen domýšlet, zda a jak ho někdo umí uvařit, případně o teplotě vydaného jídla (párku) aby splňovalo předpisy. Vraťme se ze světa nesmyslných nařízení k nám domů. [Read more…]

Kuchařky, kuchaři, suroviny a historie

První kulináři a milovníci jídla se jistě vyskytují na světě od počátku civilizace, tedy objevení ohně (vždyť i Mach se Šebestovou zmiňují recept Mamut s koprovou omáčkou). Každý živý tvor si vybírá co má raději když mu dopřejeme výběru. Kráva nejšťavnatější trávu, opice nejlepší sousta, komáři sladší krev. První zmínky o jídle a receptech u člověka se datují se vznikem Mezopotámie, nebo spíše osídlením mezopotámské nížiny mezi Eufratem a Tigridem.   [Read more…]

Hostitel a host.

Nikdo nestojí o obyčejné jídlo.

Každý člověk co svět světem stojí, chce být dobrým hostitelem. Dokonce i ten, kdo o jídlo málo dbá.

Pro své hosty chceme jen to nejlepší. Pokud jsme ovšem pozvali hosty pro nás vážené a ctěné. Zbytek návštěv a běžnou domácí kuchyni můžeme tzv. „odbýt“ neobyčejně obyčejným jídlem. Od této věty se odvíjí celé kuchařské umění, nebo chcete-li soutěž.

Hostem v restauraci, o které řeknete přátelům

Restaurace bohužel často neprodává zážitky, ale ošizené jídlo převlečené za množství a nízkou cenu.

Zejména v profesionální kuchyni (zkrátka v hospodách) jsme v Čechách na štíru s variantami jídel a chutí. V každé restauraci, pokud to ovšem není pravá česká pizzerie :), dostaneme většinou vývar či hutnou dršťkovou (gulášovou, frankfurtskou) polévku a druhé jídlo je svíčková, knedlo-zelo-vepřo či smažák. Všechny tato jídla jsou dobrá, typicky Česká a mohou být i velice chutná.